Kluzáky a modely poháněné gumovým svazkem byly prvními typy leteckých modelů, které se stavěly. Již na počátku 19. stol. George Cayley v roce 1804 sestrojil model kluzáku s moderní koncepcí, prakticky tak, jak je využívána dnes (pevná nosná plocha, trup, horizontální a vertikální stabilizátor). Pokusům s gumovým svazkem se věnovali také např. bratři Wilbur a Orville Wrightové, kteří v 70. letech 19. století takové modely stavěli.
My se dnes zaměříme na jeden z průkopnických (i když nikoliv prvních) českých školních modelů známého konstruktéra Jaroslava Vyskočila – Školní model V-501 byl zkonstruován v roce 1935 a jeho plán s popisem stavby vyšel v knize „Konstrukce modelů letadel“ (II. vydání). Jedná se o model již s prostorovým trupem, jednoduchým potahem křídla a ložiskem vrtule pevně spojeným s trupem. Školní model vychází z Vyskočilových konstrukcí např.: Trupový model (1930), Jednoduchý trupový model (1933), V-499 (1934) a na rozdíl od těchto je V-501 patřičně zjednodušen, aby tak jeho stavbu mohl zvládnout každý kadet letecké modelařiny.
Konstrukce je provedena výhradně z kulatých lipových špejlí různých průměrů a bambusových štěpin. Trupové přepážky, stejně tak podélníky jsou ve spojích vázány nití, resp. celý model je takto „pospojován“. Potah japonským papírem, ale nechme raději „hovořit“ samotného konstruktéra:
Školní model V-501, Jaroslav Vyskočil, 1935
Trup modelu se skládá ze čtyř špejlových podélníků průměru 2,5 mm a 4 přepážek zhotovených ze špejlí 2,25 mm. Přepážky trupu mají následující rozměry: I. – 38 x 38 mm, II. – 48 x 70 mm, III. – 45 x 66 mm, IV. – 30 x 55 mm.
Spojování příček provádíme tím způsobem, že místa styku potřeme kaseinovým klihem a křížem pevně svážeme nití tak, aby strany přepážek svíraly pravý úhel. Podélníky trupu prohneme nad plamenem kahanu podle jeho bokorysu a přepážky na ně podle výkresu přivážeme. Předek jest proveden bez bambusových obloučků (obr. 34), čímž jest práce velmi zjednodušena. Oba podélníky na konci šikmo seřízneme, potřeme klihem a pevně svážeme nití. Příčky spojující podélníky trupu jsou z bambusu 2,25 x 2,25 mm a jsou přivázány a naklíženy ke koncům podélníků. Mezi příčkami prochází motorový nosníček „n“ z lípy 6 x 4 mm, na jehož konci jest přivázáno hliníkové ložisko (obr. 34). Zadní háček pro gumu jest přivázán naklíženou nití na stevenu, který jest pevně spojen se směrovým kormidlem (obr. 35).
Podvozek zhotovíme z ocelového drátu 1,25 mm podle výkresu a přivážeme jej nití k přepážce č.1 nad oba podélníky. Vyztužení podvozku jest provedeno jednak bavlnou DMC, vedoucí k přepážce č.2, jednak gumovou nití o síle 1,25 mm k předku trupu, která znamenitě odpéruje nárazy.
Nosná plocha jest normálního způsobu stavby a skládá se ze dvou špejlových podélníků 2,5 mm a ze 7 bambusových žebírek 1,5 x 2 mm. Největší zakřivení jest ve středu 1:10 (obr. 33) a lineálně přechází do koncového nezakřiveného žebra. Po montáži křídla prohneme nad plamenem ve středu oba podélníky křídla tak, aby nosná plocha při pohledu zpředu měla tvar široce rozevřeného V (konce křídel jsou zvednuty o 30 mm). Tím dosáhneme výborné příčné stability. Nosná plocha jest vyztužena dvěma páry vzpěr ze špejlí 2,5 mm.
Baldachýn, který spojuje křídlo s trupem, provedeme z hliníkového drátu 1,5 mm a připevníme jej k trupu teprve po zjištění těžiště. Toto nalezneme po montáži všech částí kromě křídel. Střed vztlaku se nachází 53 mm od vrcholu křídla a do tohoto bodu přijde těžiště.
Výškové kormidlo zhotovíme ze dvou špejlových podélníků 2,5 mm a 4 žebírek ze špejlí 2,25 mm. Přední podélník jest samonosný a zadní vyztužíme jedním párem vzpěr k trupu (špejle 2 mm).
Směrovku ohneme z bambusu 1,5 x 1,5 mm a připevníme ji k stevenu trupu prostřednictvím hliníkové trubičky o světlosti 2,5 mm.
Vrtuli o délce 290 mm pohání gumový svazek, složený z 28 gumových nití 1,1 mm, který snese maximálně 500 obrátek. Normálně jej však natáčejme jen na 300 až 400 otáček, aby déle vydržel.
Na potah trupu použijeme hedvábného papíru, který po zaschnutí lepidla lehce navlhčíme vodou. Tím dosáhneme krásně napjatého potahu a zabráníme zkrucování trupu gumovým svazkem. K polepení křídel a obou kormidel se hodí nejlépe japonský papír. Jest dostatečně pevný a díky své pružnosti nezkroutí nám křídla ani při velkém napětí.
Tento model se pro svou jednoduchou stavbu velmi dobře osvědčil pro začátečníky a mohu jej každému co nejvřeleji doporučiti. Průměrné lety modelu jsou kolem 50 vteřin. Model se vyznačuje znamenitou klouzavostí a za příznivých okolností v termických proudech dosahuje i letů několikaminutových.
| Hlavní údaje | |
|---|---|
| rozpětí | 78 cm |
| délka | 80 cm |
| nosná plocha | 10,9 dm2 |
| váha | 70 g |
| zatížení | 6,4 g/dm2 |
Do stavby modelu jsem se pustil vlastně ze zvědavosti. Chtěl jsem zjistit, jak se staví přepážky z kulatých špejlí vázáním v rozích a nejlépe se osvědčila technika lepení na desce vteřinovým lepidlem. Nakreslíme si pravý úhel, na desku položíme kousek polyethylenové fólie a kolmo zapíchneme špendlíky podél nakreslených čar pravého úhlu. Následně přiložíme vždy dvě lipové špejle v rohu přes sebe (necháváme si cca 10 mm přesah), zakápneme lepidlem a postup opakujeme až máme přepážku slepenou – v této chvíli sice drží svůj tvar, ale je velice křehká a s takovouto by nešel trup sestavit, neboť by se nám s největší pravděpodobností rozpadal.
Jakmile máme slepené všechny přepážky, pustíme se do „vázání“. K tomu použijeme nejlépe bavlněnou nit a vážeme jednotlivé rohy přepážek zatím tak, abychom netvořili závity v místě, kde budeme lepit podélníky trupu, tj. na „vnější“ straně. Není nutné vázat „pevně“, ani vytvářet „uzlíky“. Plně postačí natočit jeden, dva závity a opět zakápnout lepidlem, které se výborně vsákne do provázku a tento drží na svém místě. I v tomto případě ponecháme dostatečně dlouhé konce nitě, neboť ve vázání budeme pokračovat při kompletaci trupu. Zakrátíme přesahy lišt na přepážkách na cca 2 mm. Je dobré slepit a vyvázat celý trup v co nejkratším čase (lze zvládnout za jediný den v dílně), neboť volné konce provázku jsou částečně napuštěné lepidlem a jakmile zatvrdnou, špatně nebo téměř vůbec je nelze ohýbat a takto vzniklý vázaný spoj je příliš tlustý a nepěkný. Když už se tedy tak stane, pomůže čistý aceton a provázek v místě lepení trochu změkne.
Všechny vázané spoje trupu ještě pro jistotu přetřeme disperzním lepidlem (náhrada za kasein) a necháme do druhého dne zaschnout. Další postup stavby je již klasický a návod jej popisuje dostatečně podrobně, avšak všechny spoje převazujeme nití a použijeme při tom stejný postup jako u přepážek. Opět stačí několik závitů, žádné uzlíky neděláme – je třeba mít stále na mysli, že „to“ budeme následně také potahovat a uzlíky by práci znepříjemnily a výsledek by nebyl pěkný.
Samotnou kapitolou je potahování takto subtilní konstrukce. Použil jsem japonský 12 g papír, který oproti doporučení v návodu při potahování křídla a ocasních ploch jsem raději nevypínal, neboť by došlo ke zkroucení potahovaných částí. Nejprve celou kostru lehce přebrousíme a nalakujeme lepicím lakem. Papír lepíme po zaschnutí laku čistým acetonem a pracujeme velice pečlivě, abychom nemuseli potah vypínat. Nějaké „varhánky“ u takového modelu nejsou na závadu a zvýšíme tím historickou věrnost – tehdy ty modely také nebyly „našponované jak kůže na buben“, jak dokládají dobové fotografie. Máme-li potaženo, lakujeme 2x zaponovým lakem. Pro zlepšení „historického vzhledu“ jsem do laku přidal několik kapek oleje z mahagonové lazury na dřevo – jen tolik, aby lak v nádobce měl barvu medu. Trup byl potažen stejným postupem pouze s tím rozdílem, že je potah vypnutý vodou.
Během stavby jsem na modelu provedl pouze dvě drobné úpravy. Balsová kolečka jsou řešena jako sendvič (balsa – překližka – balsa) 3 – 0,6 – 3 mm, neboť kolečko z plné balsy by nemělo dostatečnou životnost. Druhá „úprava“ spočívá v nalepení dvou tenkých pásků překližky 0,6 mm ze stran na „čumák“ modelu, aby bylo možno přilakovat potah boků trupu. Bez těchto „lízátek“ by nebylo možné potah přilakovat a napnout.
Stavba tohoto modelu je velice příjemná a lze ji zvládnout v relativně krátkém čase a získáme tak jedinečný model v historickém hangáru.